Z historie Sokola Běrunice

 První výborová schůze prozatímního výboru se konala 14. prosince 1904, první valná hromada 6. ledna 1905. Běrunický sokol se tak stal nejstarší vesnickou jednotou na Královéměstecku. Při založení měla 14 členů činných a 16 členů přispívajících.

     V září 1905 se uskutečnilo první veřejné cvičení a po prvním roce své činnosti vykazovala jmění 300,-K. Druhé veřejné cvičení proběhlo 9. září 1906 na „Kvízovce“. Činnost v dalších letech byla střídavá, tu živější, tu zase menší. Základní povinnosti si však jednota plnila. Větší ruch nastal  opěr roku 1912, kdy za spoluúčasti místního hasičstva a „Besedy“  pořádala okrskové cvičení spojené s  národní slavností. Čistý zisk ve výši 70 K. tvořil základ fondu pro postavení opatrovny. Tento fond byl jednotou podporován i nadále, zvláště výtěžky z divadelních her. Do roku 1914 cvičilo hlavně členstvo a dorost.

     Po vypuknutí první světové války cvičící bratři narukovali, tělocvičná činnost upadla, stejně jako ve všech jednotách. Dále se provozovaly jen akce divadelní.

 Z kroniky 1918

Pak přišel slavný 28. říjen 1918. Tímto datem počal nový svobodný život nejen naší vlasti, ale i všem sokolským jednotám.

V den tento, připadající na pondělí, nebylo zde nic určitého známo. Proskakovaly pověsti, že Rakousko kapitulovalo, ale o samostatnosti českého státu jsme nevěděli. Teprve  29. října, v úterý ráno v 7. hod., první určitější zpráva sem došla, a v 9.hod. došel na obecní úřad telegram o prohlášení samostatnosti naší. Počasí bylo mlhavé, a jen ztěžka prorážely sluneční paprsky vlhkou mlhu. Ves byla zamlklá, zasmušilá, chladný vzduch nelákal lidi, aby vycházeli ven. Vše se však změnilo, jakmile se roznesla radostná zpráva o naší svobodě.

Na škole vyvěšen běločervený prapor, tentokrát samoten, bez černožlutého soudruha. Jako divem oživla náves. Lid se sbíhal, vyptával se, jásot a radost jevila se na všech tvářích. Na odpoledne uspořádán velký průvod s národním praporem v čele, s hudbou, se žactvem obecné školy a s velkým množstvím občanů. Průvod prošel Běrunicemi, Běruničkami a Vykleky. Před školou zahrála hudba naši národní hymnu“ Kde domov můj“ a „ Hej, Slované“! Hymny vyslechli občané s obnaženými hlavami a za hlubokého ticha. Poté provolána „Sláva československé republice a mužům zasloužilým o dobytí naší svobody, totiž Masarykovy a Wilsonovi. V den ten se nepracovalo, lid měl velký svátek. Vlastní oslava konala se po pečlivých přípravách dne 17. listopadu. Slavnost pořádána bratrskou jednotou sokolskou. Po krásném, spořádaném průvodě, shromáždil se lid před školou. Bratr starosta Sokola, Václav Král, uvítal shromáždění, a požádal spisovatele z Prahy, Josefa Tučného, aby lidu osvětlil nynější doby a důsledky radostné proměny, čehož řečník dosáhl pěknou a významnou řečí.

Potom promluvil k dětem školním, před tribunou seřaděným, říd. učitel Robert Svoboda, který nastínil, jak vypadal škola i učitelé za Rakouska, a jak vyhlížeti bude ve svobodném našem státě. Po vyřízení pěkných, přiléhavých bodů, mezi nimiž byla i vzpomínka na padlé, zemřelé a vzdálené bratry, ukončil br,.Král slavnost vhodným doslovem. Večer byl opět průvod s lampióny a za pěkného osvětlení. Mezi legionáři, kteří v cizině pomáhali nám dobýti samostatnosti, byli tito vojíni z Běrunic. (vesměs ruští legionáři)“.

     Počet členů sokola se zvýšil, cvičily již všechny složky a 13. dubna 1919 pořádala jednota významnou slavnost sázení Lípy Svobody.

     Další veřejné cvičení pořádané bylo pravým svátkem nejen pro členy sokola, ale i pro celou obec. Činnost se velmi zvýšila. Cvičilo se velmi často, pořádaly se různé akce, hrály se divadelní hry.

     V roce 1922 pořádala jednota okrskové cvičení ve dvoře místního statku.

Po těchto prvních letech nadšení aktivita členů poněkud ustala, ale celkově byla stále dobrá. Jmění sokola vzrůstalo, bylo získáno pole proti nádraží na cvičiště a roku 1926 byl zřízen biograf, nákladem 20 000 Kč.-Kč. To byl však nešťastný krok. Čistě zemědělská vesnice bez jakéhokoliv průmyslu nemohla udržet celoroční provoz  a tak dluh za biograf stále rostl.

     Při parcelaci zbytkového statku v Běrunicích byly roku 1930 koupeny stáje. Budova 27 metrů dlouhá a 10 metrů široká byla velmi vhodnou pro úpravu v sokolovnu. V té době, ale bylo jednotě velmi zle. K velké finanční tísni, kdy úrok ze 40 000.-Kč. dluhu vyčerpával všechny příjmy, pozbyla jednota cvičební místnosti a zdálo se, že musí zaniknout.

     Kritickou situaci se podařilo odvrátit novým způsobem hospodaření, ve kterém se všechny činnosti vykonávali zdarma, šetřilo se do krajností. Také počet cvičení se zvýšil. V létě se cvičilo třeba i na polní cestě, v zimě se členové scházeli v koupené stáji na holé ušlapané půdě, při chlévských oknech, při dveřích, jimiž vítr profukoval a zanášel sníh, kam se mu jen zachtělo. A výsledek se dostavil. Tímto hospodařením se stal i biograf aktivním, divadelní činnost byla zvýšena, stala se zdrojem krásných příjmů. Morálním výsledkem tohoto obratu bylo sblížení všech občanů s naší sokolskou jednotou. Ti se přesvědčili o naši poctivé práci, o našem poctivém hospodaření a stali se téměř všichni našimi přáteli. To se potvrdilo v roce 1933 kdy naše jednota pořádala v Běrunicích VIII. župní slet župy Denisovy, a to ve dnech 11. – 25. června. První den byl slet mládeže, druhý den hlavní slet členstva. Byl to první župní slet, který se konal na vsi. Před tímto sletem byly konány jenom ve městech.

 z kroniky 1933

Župní den mládeže.

Obyvatelé se těšili na slet. Domky byly pěkně upraveny, před nimi, na návsi i na silnici čisto,umeteno. Více jak 80 praporů zdobilo obec. Příchozí byli překvapeni vlídností, ochotou a úslužností všeho obyvatelstva. Den byl sice chmurný, ráno strašil déšť, ale čas vydržel, ano i slunéčko se několikrát usmálo na milé naše děti.

     Sletiště upraveno za „Ohrádkou“ na lukách směrem ke dráze. Louky zdarma zapůjčil pan Václav Král, č.61, František Mašinda, č.86,František Rohlíček, č.55, Josef Klikar, č.33. Sletiště bylo pěkně a účelně upraveno.

Dopoledne plnily se Běrunice malými sokolíky a sokolicemi. Odpoledne ve 2 hod. vyšel průvod z Kvízovky, z níž na sletiště jest cesta asi 1 km dlouhá. Průvod byl tak dlouhý, že když první řady vstupovaly na sletiště, poslední řady vycházely z Kvízovky. V průvodu bylo 1227 osob.

     Uvítací proslov na sletišti měl bratr Josef Čuban, řídící učitel. Po holdu naší státní vlajce byla cvičení prostná, hry a jiné, což trvalo do 6 hod. Vše provedeno velmi dobře. Velcí i malí měli radost ze svých úspěchů. Právě zde posílena byla myšlenka dáti dětem pěknou tělocvičnu, ve které by cvičením tužily své tělo i své zdraví. Zda jest možno, aby v Běrunicích se našli lidé, kteří by našim dětem odepřeli podpory v tom, co jim dáti ten nejvznešenější statek na zemi, zdraví? Zda jest možno zde najíti člověka, který by nepochopil, že není možno pochybovati ani na chvilku o osudu národa a státu našeho, když již v těch maličkých vypěstovány budou ony prvky, které jako krev v tepnách mají probíhati národním tělesem, a z nichž nejmohutnější jest láska k státu a národu.

 Hlavní den členstva.

     I tento den vydařil se skvěle. Několik dobrých vůdců a obětavé a snaživé ruce všech Sokolů a Sokolic, a z nich hlavně bratři a setry ze sboru učitelského v Běrunicích a Král. Městci, přičinili se o klidný a zdárný průběh všech podniků v tento den konaných.

     Žel počasí bylo nestálé. Celou sobotu a celou noc na neděli až do 6 hodin ráno důkladně pršelo. Od této doby sice nepršelo, ale také slunce nesvítilo.

     Odpoledne ve 2 hodiny konal se z Kvízovky průvod na sletiště. Průvodu zúčastnilo se 1037 osob. Uvítací proslovy měli:

     Br. Jan Janda, starosta zdejší jednoty Sokol, obecní starosta br. Josef Mach a osadní starosta br. František Mašinda. Slet zahájen naší státní hymnou. Po té provedeno veřejné cvičení, a to: Prostná starších bratří, prostná mužů a žen, cvičení na nářadí, hry a národní beseda. Jako zvláštní vystoupení naší jednoty provedena sletová scéna: „Vlast trpící a vítězná“.

     Zásluhou sboru učitelského v čele s br. říd. uč. Josefem Čubanem proveden tento čistě vlastenecký obraz tak, že zanechal v občanstvu nesmazatelný dojem.

Konec tento korunoval úspěch sletu.

     Vedení Denisovy župy bylo vypravením sletu úplně spokojeno. Vše se povedlo také díky občanům naši obce, jež tuto akci široce podpořili. Při této příležitosti byla uspořádána sbírka na podlahu sokolovny,  která skončila velkým finančním úspěchem.

 Sokolovna

     Budova bývalých stájích patřila do panského dvora, jež vlastnili Černínovi z Dymokur.     Statek byl v roce 1924 rozparcelován.

 Z kroniky 1934

Stavba sokolovny a tělocvičny

     Práce v budově budoucí sokolovny vyžádaly si volbu zvláštního stavebního odboru, do kterého byli výborem zvoleni bratři architekt Frant. Janda, Josef Tománek a Frant. Tillman. Za obětavého, neúnavného a nezištného vedení bratra Frant. Tillmana byla prováděna stavba tímto způsobem:

     Plány pokyny zdarma dával br. arch. Janda, stavěno bylo pod firmou br. Frant. Janaty, stavitele z Městce Král., dozor, řízení stavby a obstarávání všech potřeb, měl na starosti bratr Frant. Tillman.

Tělocvičný sál zřizoval se z bývalých koníren. Bylo velice pracné zříditi ze stájí pěknou tělocvičnu.

Stručný popis vykonaných prací:

     Střecha. Půl krajního krovu na straně severní bylo nově nahrazeno, a dva další krovy nastaveny do polovice. Klenutí v konírnách bylo zbořeno. Do návse proraženy byly čtyři okenní otvory, a nad nimi zhotoveny překlady.  Zdi zvýšeny do výšky 5 m, a na  ně  umístěno  bylo 8 travers. Na severní straně vyzděn otvor pro jeviště v šířce 6 m a výšce 4m. Na straně západní založen komín a dveřní otvor. Na traversách upraven strop. Do stropu zhotoveny byly 2 větráky. Zhotovena okna a okována. Okna zdarma zhotovil Frant. Ešner truhlář v Odřepsích.

     Přehled pracovních dnů: Celkem bylo pracovních dnů 458, a z nich bylo placených 121, a zdarma byla veliká. Zaznamenáváme, aby ještě po letech naše děti si mohly přečísti, jak jejich otcové, matky a příbuzní přispěly k vystavění budovy, která bude sloužiti všem.

Sál byl dokončen do roku 1936 a již plně vyhovoval pro cvičící. V druhé etapě se upravilo jeviště. Práce však pokračovaly velmi pomalu, neboť jednotu tížil dosud nevyrovnaný dluh za provoz biografu.  V sokolovně se po dokončení začali také pořádat taneční zábavy.

 Přestavba sokolovny.

K největšímu stavebním změnám došlo v letech 1975 - 1977.

 Z kroniky 1977

     Dne 14. Září byla znovu otevřena sokolovna v Běrunicích, kde se 2,5 roku pracovalo v akci Z na výstavbě přísálí a sociálního zařízení, aby vznikl důstojný stánek pro kulturní podniky.Návštěvníci byli překvapeni vkusně řešeným interiérem, obklady stěn, nátěry, které věrně imitují dřevo, záclonami i pěknými svítidly, což všechno dohromady vytvořilo líbivé a příjemné prostředí. Prácí členů sokola a občanů, počtem 5620 brigádnických hodin bylo vytvořeno dílo v hodnotě 466 000,-Kč.

     Otevření bylo plánováno právě na posvícení a poslední dodělávky byly dokončovány v prodloužených směnách až dlouho do noci.

      V sále sokolovny se dlouhá léta dařilo pořádat nejrůznější akce. V prvních letech se tu hojně cvičívalo, hodně úspěchů zde sklízeli běruničtí ochotníci při hraní svých divadelních her.  Po provedené přístavbě přísálí se stal sál  především centrem veškerých kulturních akcí, které zde pořádaly nejrůznější spolky.

     Po roce 1990 došlo k soudnímu sporu o budovu sokolovny mezi Českou obcí sokolskou, jenž mezitím znovu obnovila činnost a soud v konečném rozsudku z 28. března 2000 potvrdil ČOS jako majitele objektu.

     Sokolovna zůstala po řadu let zcela prázdná, ČOS se o stav budovy nezajímal. Nebýt občasného zásahu Obecního úřadu byla by sokolovna v daleko horším stavu.

     Sokolovna se stala symbolem společné práce běruňáků po mnoho let a je proto dobře, že po velmi dlouhém úsilí se nakonec obci v minulém roce podařilo „naši sokolovnu“ koupit zpět (400 000 Kč.). Znovuotevření sokolovny si  vyžádalo velké finanční náklady.